Tak a další business perla
6. srpna, 2008 | #
Pamatujete na mé podnikání? A Elektrus snad také znáte. No; tak tu mam další povedený třešničku z mých pokusů o podnikání. Inu tedy – jsem škrt. Raději si všechno udělám sám, než abych najímal brigádníky. Chtějí za tu práci peníze, uchyláci. Ale nedávno jsem se přeci jen hecnul a najal brigádníka na doplnění zboží na Elektrus.
Nabídka 2kč za položku se mi zdála dosti zoufalá a nečekal jsem, že na to někdo kývne. Zhrozil jsem se, když kývnul. Tak co jsem měl dělat? Jouzovi jsem ukázal, jak na to a on makal. Za necelou hodku se jen tak btw, aby řeč nestála, ptám, jak je na tom – a on že je teprve na začátku. Kouknu a: přidal 170 produktů!
Maturoval jsem z matiky, tak jsem si hned spočítal, kolik mu již dlužím – ehm – no prostě hodně. Zastavil jsem ho, že už to tedy bude asi stačil. Z brekem jsem zabrousil na účet, že přijdu o 350,- z mého jmění. „Ou šit,“ odfrkl jsem. Ta ošklivá stránka servis24 mi ukazovala, že na mém bankovním účtu je celých 18,53 Kč.
Tak se snažím Jozovi zaplatit cestou jinou. Sexuální protislužby a tak… No znáte to.
Jenže to je teprve začátek! Dnes si konečně zas s Elektrusíkem trochu hraji. Popravdě řečeno: už asi tři měsíce vůbec nefunguje a když se návštěvnost vyhoupla opět alespoň k 500 UIP/den, návštěvníci by zasloužili alespoň aktuální ceny. A tak se hrabu, hrabu… Když tu!
Když tu zmizeli veškeré produkty!!! Veškeré produkty – jak ty, které jsem tam pět dní osobně házel, tak ty, za které jsem zaplatil ten nesmyslný peníz.
Už aby se tu stavili klucíí z G-hostingu se zálohou. A jestli nepřijdou – či přijdou bez zálohy – tak… tak… tak se rozbrečím. Jsem EMO.
AKTUALIZACE: Ha, tak tam již produkty máám. Ještě to byla sranda, ale kdybych tu popsal všechny zádrhele, co jsem s tím zažil, tak už bych v životě nedostal žádnou zakázku.
AKTUALIZACE 2: Ha, tak ještě dlouhá cesta mě čekala od té aktualizace, že to mám. Ale teď už to fakt funguje. A to jen díky Lukášovi z G-hostingu…
Btw: už dlouho jsem neměl na Elektrusu tak vysokou míru prokliku AdSense – že já se na to nevyprdnu a neudělám z toho pořádný MFA…
Článek již byl 2x komentován. Přidej se. Diskutuj! Chceš v komentářích nadávat? Že ne? Článek se ti líbí! Linkuj ho.
Pojďme se zahackovat na Diskofila!
3. srpna, 2008 | #
Mám sto chutí použít smajlík. Ale v textu to dělám nerad. Jenže: tohle je pecka! A to jsem se o ní dozvěděl náhodou. Velký Shaimagal, jediný uživatel mého téměř již z mé paměti vymazaného server Diskofil.cz, totiž na onom serveru chybu našel. A ne tak ledajakou! Může si přidávat body.
Kdysi, když jsem Diskofílka dodělával, jsem měl vizi: až tam bude tak milion návštěvníku za hodinu, budou se na přední strany dostávat jenom ty, který budou mít XX (X – číslo, ne chromozom) hlasů. Ale bohužel, nějak to nedopadlo a to hlasování je úplně na nic. Dostane se tam jen to, co protlačim. Když jsem naposled, před několika měsíci, protláčel naposledy, byla to téže má poslední návštěva Diskofila.
Shaimagal přesto dál a dál přidával linky bez šance, že se dostane z nenavštěvované sekce „nové diskofilárny“ na snad ještě nenavštěvovanější úvodní stranu. Ale když ho to baví.
Dokonce jsem slyšel, že si Shaimi již nechává říkat Shaimagal-hacker. Prostě, jak říkají fanynky v komentářích: „Shai je borec!“ A: „Jinak tu aplikaci dělal nějakej amatér, takhle blbě si to zabezpečit…“ Ano, to přiznávám. Bylo to jen pro vaši radost! Pojďme přidávat Shaimimu body! Návod zde…
A náš pokřik: Toť vše, bav se!
Srandičky, srandičky… Teď vážně: proč o tom píšu? Shaimi je mi ukradený, stejně jako teď Diskofil – štve mě jediná věc: a to, že si ten slavný hacker nedal tu práci a nenapsal mi o tom všem. Jako stejnak to nespravím, to žádná. Jen by mi přišlo líto, kdyby se mi dostalo takové pocty, že se někdo hrabe v mých webech a já se o tom nedozvěděl…
Článek již byl 3x komentován. Přidej se. Diskutuj! Chceš v komentářích nadávat? Že ne? Článek se ti líbí! Linkuj ho.
Europapark
3. srpna, 2008 | #
Tak počnu vyprávění o našem surftripu hned od konce. Tedy; přeskočím to, jak nám došla uprostřed dálnice nafta a skočím do minulosti až na Europapark. To vám bylo srandy! Já, srab, co se bojí všeho rychlejšího, vyššího, jsem se ocitl s partou bláznů v jednom z nejpopulárnějších parků v Evropě. A nešlo říct: ne, já na ten blbej obrovskej Silver nejdu! Já tam musel. Chtěl jsem tam. I nechtěl.
No ale k největší atrakci Silver star bylo ještě daleko. Ráno jsme zaplatili každý 31 EUR(!) za vstup a čekala nás obrovská mapka plná atrakcí již zdarma. Pro každého, kdo kdy hrál Roller Coaster Tycoon to bylo místo dosti povědomé, přesto jako běžný návštěvník to bylo něco jiného, než stavitel a vládce. „Bacha! Hovno! Hned bych sem hodil hadrmena.“ No nic.
Kdo hledá nějaké ty obecné žvásty o Europaparku, nechť zhlédne třebas todle. Já sem přihodím nějaký ten zážitek.
Asi ani nemá cenu házet sem jména atrakcí a jejich hodnocení. Vždyť si je ani nepamatuji. A co víc! Nezažil jsem jedinou atrakci, která by mě nebavila. I po 45 minutách čekání na atrakci jsem po jejím absolvování vždy vycházel absolutně nadšený! Absolutně vyhecovaný, v jiným světě; s úsmevem na tváři. Každá tamní horská dráha má něco do sebe a i ta, která vás zprvu nudí, vás nakonec něčím překvapí a hezky si zařvete.
Ale Silver star je jen jeden… Výška: 73m; rychlost: 127.0 km/h; přetížení: 4G! Stále nic? Co foto? Ne, to chce vidět na vlastní oči. Tu výšku, ty neustále řvoucí lidi. – Prostě jsem tam nechtěl. Ale psychicky se vyrovnával s tím, že tam prostě sednu. A nebude úniku.
Před Silvríkem jsme se připravili asi na čtyřech-pěti jiných dráhách a již z těch jsme většinou byli vyfoukaný, vysmátí a nadšení. A pak přišla ta chvíle. Třicet minut ve frontě je nezapomenutelných. Kobi blednul. Já asi taky. A oba jsme dostali průjem. Nálada byla zvláštní. Jelo nás devět a všichni chtěli dopředu, mě to bylo jedno. Nikdy jsem nebyl průbojnej.
Zase se ozvalo to děsivé ÁÁÁÁÁ. Odfoukli jsme a pomalu se blížili ke startu (cíli?). Z panického strachu se má nálada měnila na zoufale nadšenou, přesto jsem se už neprobojoval do předních řad a knipl se mi zacvakl ve 4. řadě, přičemž mých 8 falešných kamarádů obsadilo dvě řady předemnou. Vlak se rozjel.
A my začali zpívat. Nenapadlo nás nic lepšího, než hymna HC Vrchlabí. „HC Vrchlabí je tu, chce se ukázat světu!“ Vydala nám celou cestu na vrchol. V mrtvém bodě kdosi již pouze zoufale pokřikl „Vrchlabí…“. Pomalu se před námi otevírala 70 stupňová propast přímo k silnici. „Ááááááááá!“
Zapasováni do sedačky jsme projeli první „údolí“ v oné 127 km rychlosti. A zas nahoru. Člověk má pocit, že ze sedačky vylítne, když překonává hup. Ale již je zas v sedačky, střemhlav dolu. „Ááááááá!“ Zatáčka. Klopenka. Hup. Bzda. Skok! „Ááááááá!“ Zatáčka. Řev. Já řval. Řval jsem čím dál víc nadšením.
(Nechtělo se nám platit 6EUR za fotku z dráhy – tak jsme si ty fotky prostě fotili)
No, slovy se to nedá jen tak lehce popsat. Je to úžasné! Celý Europapark je prostě úžasný! Jedete kolem? Stavte se tam!
Článek již byl 2x komentován. Přidej se. Diskutuj! Chceš v komentářích nadávat? Že ne? Článek se ti líbí! Linkuj ho.