Hrabačove, ty vísko moje! Kdo že jsem? Již od narození mi přezdívají Vojtěch Mečíř, o něco později, v dobách mého působení "na lajně", mi byla přiřknuta přezdívka meca. Háčky a čárky tenkrát neletěli. Jo, btw, úsměv mam však také krásný.
Již tak k dosti rozpolcené osobnosti přispívá biatlon. Sport, který nejenže miluju, ale také ho dělám vrcholově. Nebýt neustále nemocen, kdo ví, třeba bych i něco dokázal. Takhle, s teploměrem v podpaží a imudonu v kapse, inkriminuji stále více a více ke sportům, kde člověk nemusí být robot, aby si to užil; které člověk může dělat for fun - kajak, kolo, atd.
Okolí mě donutilo spadnou do propasti společnosti, mající dva společné jmenovatele. Punkrock. Punk'n'roll. Respektive, neviděl bych to tak dramaticky; nemám na sobě ani jednu sponku, připíňák, kobilku, jehlu, pyramidku či osten. Ale jinak mě to baví, zvlášť ta muzika. Ty lidi. Hodný lidi.
Myslíte, že jsem sebevrah, když ve svém počítači nemám firewall, ani antivir? Pokud ano, zalezte do koutu. Není tomu totiž tak. Mam rád výjimečný, nečekaný situace, překvapení. Život.
Co říci na samý závěr? Nejspíše, kraďme - jsme to přece my, Češi! Bylo mi potěšením, meca.
stany, spacáky, batohy - trička - boty - boty, trička - oleje - povlečení, záclony