Vojtěch Mečíř je rád, že slyší tak kladné ohlasy...

Ananas

!

„Co že?!“

„Co je?“ otočím se, „tos nikdy neviděla nikoho mýt ananas?“

„Co že?!“

Bylo třeba pět ráno a já myl ananas (spadl mi do bláta) na festivalu v Trutnově. Všichni se mě ptali, kde jsem ho sebral, a já jim říkal, že to je dlouhý příběh. Nebyl. Seděli jsme už spíše k ránu u jakéhosi stánku a najednou týpek ze stánku vykřikl: „Nechce někdo ananas? nebo… kečup?“

Tancovala tam slečna, krásná slečna. Tancovala tam prý už třetí den v kuse. „Hele,“ ptáme se ji, „nám neřikej, že jsi jen ožralá.“ Nemohla mluvit jak byla vyřvaná, mluvila spíš tělem. A když skrz hlasivky, tak jen šeptala. Tančila a šeptala. A tím šeptem nám řekla, že prý jí ananas. „Tyvole, ty mícháš alkohol s ananasem?!“

_ _ _

Pár hodin před ananasem jsem se vrátil z tří týdnů ve Francii. Domů jsem jel stopem… Nakonec přes Polsko. Spousta zážitků, historek. Spoustu zápisků v deníku – jo, poprvé od založení blogu jsem psal něco offline a bylo to absolutně jiné. Možná zajímavější. Možná ne. Teď přemýšlím, co s tím. Přepsat? Inspirovat se? Spálit?

_ _ _

Procházeli jsme teď před polednem s Radimem Hrabačovem. „Já jsem snad ještě přiožralej,“ povídá. „Myslím spíš, že seš ještě ožralej.“ Zamyslel se: „No, je mi jedno, jestli jsem přiožralej nebo ožralej, ale… je mi dobře.“

_ _ _

Zamíchám si pár vajíček. A jdu spát.

24. srpna, 2009 • Sdílet • Je to hnus, velbnosti.