Vojtěch Mečíř Řekni kde ty kytky jsou..? Tady:

Bouchla mi kytara

!

Připravuji si tu reporty z našeho surftripu ve Francii. To vám byla jízda. V tom mě však štěstí a radosti života vyrovnala obrovská rána. Abyste však vše pochopili, musím přeci jen začít ochutnávkou z Francie. Byli jsme na Beach party…

Byli jsme na Beach party; okolo skoro 100 lidí. Na pláži byla rozprostřena kolečka lidí, kteří v nejrůznějších jazycích komunikovali, připíjeje Sangrií. My jsme nejprve skončili u jakýchsi Irů. Výborní lidé. A já měl kytaru a oni furt, ať zahraji něco od Oasis. Pak jsme poodešli. Přišly dvě slečny, asi zase lesby (o tom později), ať tam hodím něco od Oasis. Prostě všichni chtěli něco od Oasis. V životě jsem Oasis neslyšel.

A tak jsem přijel domů, vzal do ruky kytaru a šel na YouTube. Olaláá! Oasis – Wonderwall! Pekelnej, nádhernej song! Neváhal jsem ani vteřinu a začal lechtat kytaru prvními tóny. Na balkóně mi přistálo hejno ptáčků a začalo svorně broukat melodii, taká to byla nádhera! A v tom nejlepším…

A v tom nejlepším, zničehonic, rána! Struny se povolily a já jen zmateně koukal, co se stalo. Sakra. Chtělo se mi brečet… Je se mnou od začátku, hrál jsem na ní už někdy ve 4. třídě, hrál na ní táta asi i dávno předtím. A teď todle.

1. srpna, 2008 • Sdílet • Chce se mi spát.