Vojtěch Mečíř moc neví.. Zkus

Bouřka

!

Notebook je dobrá věc. Je půl desáté a všichni usínají při svíčkách, či ždímají baterku v čelovce. Všude ticho. (Slyším, jak u sousedů někdo čůrá přímo do záchoda. Respekt.) Nejde proud. Že nejde internet je docela obvyklé. Nahoře Benecko, kde máme vysílač, je díra na kopci, kde si snad toho nefunkčního proudu všimnou až když začneme my zezdola nadávat, že nám nejde internet. Ale dneska je to jiné. Dneska nejde proud v okolí nikde.

Mám tu hned několik popisů události.

„Hochu, takhle sedíme s lahváčem v parku v Hrabačově a vydíme, že se něco žene. Francek prý ať se schováme pod strom. Ale my ne – vemem kola a že jdem na dirty. Jenže najednou začalo chcát a my do kopce ani šlapat nemuseli! Nahoře jsme mohli na silnici plavat kraula. Hele,“ gestikuluje třicet čísel, „takovejch třicet čísel tam bylo.“ Pak že prý přijeli na dirty a přečkali do v dirťárně, kterou líznul strom. Jít o metr vedle, tak…

„Ty vole,“ začne druhý, „já sem jel autem když to začalo. A najednou mrdho! Přímo předemnou spadnul strom! tak se vracím, že to vemu přes Valteřice – před Branou strom. Vracím se, že to objedu tamtou cestou od Vrchlabí – strom. Tak víš co – přes Studenec. A tam strom na autu.“ Přečkal celý liják v autě na relativní louce v modlidbách, aby na něj nic nespadlo.

A tak dále.

Já byl doma. Přestal jít net, tak jsem šel do kuchyně. A najednou přestala jít elektrika. Koukali sme s bráchou a jeho girlfriend ven, jak to tam lámají stromy. V tom začal vrzat barák! „Čum!“ ukázal brácha ven, „kus naší střechy!“ A věru: Po zahradě lítaly dva-tři plechy ze střechy. Vítr nám bral plechy. Měli jsme za to, že to vrzali vytahující se hřebíky. Mimo! Vychřice nám nabírala celou střechu! Teď máme z části střechy mořskou hladinu. Na jedné straně je o třicet čísel výš. Ouč.

Nejsme v okolí však jediní. A mnozí na tom jsou hůře.

„Aspoň lidé vidí, jak to vypadá, když se příroda nasere,“ řekl jeden z těch, co také pomáhal odklidit pár stromů ze silnice do hor. Po chvíli u nás zastavilo auto: ve Štěpanicích to odneslo jednu střechu komplet a na Sokolovně je taky něco špatně. V Sokolovně je krom sálu i hospoda. Zajel jsem se tam později podívat a díky tomu, že barák bez střechy je hned vedle ní, byla tam půlka vesnice. „Že ty sis v Hrabačově prdnul!“

Je půlnoc a tma trvá něco kolem šesti hodin. Je krásná. Nějaká Záhada blérvič mě nějak nerozházela. Ta tma je krásná. Tak nějak přemýšlím, zda se k tomu roku 2012 vůbec dostanem.

__

Už chápu, proč se největší díla píšou v absolutním feťáckém opojení. Zažil jsem něco podobného na Mighty Sounds; ale pamatuji si z toho jen to, že jsem to zažil; jinak ani slovo, ani nitka toho, co jsem chtěl napsat. Teď sedím v kavárně v Rokytnici, pač v Hrabačově stále nejde proud, a řikám si, jaká je v článku výše krásná stopa včerejší nostalgické nálady. Nálady poté, co jsme skoukli Záhadu blair withsh.. či jak se to jmenuje. Byla to ptákovina. O to nejde. Jde o to, že ta včerejší noc se náladou dneška zdá úplně normální.

Ani se mi to nechce otágovat.

24. července, 2009 • Sdílet • Nádhera!!!