Vojtěch Mečíř miluje smyslno! Navíc..

Chtěl bych být nezaujatým divákem

!

Byla to sranda; pro nezaujatého diváka určitě. Přesto se však národ budí do smutného rána po ještě smutnějším večeru – kdo se směje není čech. „Byli jsme horší,“ shodují se nejen komentátoři z řad trenérů na českých zpravodajských serverech, ale především i naprostá většina fanoušků. Asi mají pravdu, myslím.

Nemá cenu rozebírat, co bylo špatně, proto se o to asi každý snaží. V diskusích na internetu se neustále přou skalní milovníci Grygery s většinou, kteří výkon především jeho považují za tristní. Ještě horší pozici mají příznivci (resp. příznivec) Vráti Lokvecovýho; „Lokvence za výkon nezatracuji, protože si tam odvedl hodně práce,“ řekl po zápase Karel Brückner.

Kdo se oslavuje je Petr Čech, bezesporu záslužně. Sám prohlašuje, že si již tak dlouho nezachytal... Ostatně to jen podtrhuje vtípek, letící internetem: „Čech – Ghana 2:00:2“.

Ještě více než obviňování samotných hráčů je v kurzu obviňování kolektivu, že prý češi nehráli jako team, jak jsme u nich zvyklí. Také nejspíše pravda a když se k tomu přidá argument nejmenovaného spolužáka, který si v decentním opojení sám odpověděl na otázku Proč jsme prohráli? slovy: „Ghaňané jsou totiž... rastamani! Oni hrajou srdcem!“

Ať tak, či onak – byl to děs... Sázkové kanceláře si mnou ruce nad miliony zkažených a jistě již uvažují, kolik jich ještě bude, zda češi nepostoupí. Já nad tím neuvažuji, stejně jako například Tomáš Rosický nebo Petr Čech, který doslova prohlásil, že vidí světlo na konci tunelu. Naopak Pavel Nedvěd se bojí... A to, vážení a milí, dobrý není.

18. června, 2006 • Sdílet • To se mi nelíbí!