Vojtěch Mečíř tadidááá..

Dokud v Ostravě serou krev

!

Jsem teď na jakémsi studijně-mileneckém (plném knih a lásky a tak) stypendiu v Ostravě. V rámci rodinné tradice navíc chodím s Tyršem – a v rámci evropské tradice s Apolónem – sem tam běhat. Je to dobré i pro poznávání Ostravy jinak než okem zamlženým za svitu měsíce, leč ve dne se přecejen bojím a našlapuji obezřetně – to abych se kamsi nepropadl.. Všimli jste si, že Ostravské nádraží jako jedno z mála na příchod na nástupiště nepoužívá pod, ale nadchody?

(Mám pro to dvě vysvětlení, ale myslím, že pražskou tradici šťouchání do ostraváků jsem již splnil. Ti si to navíc zaslouží za úzkostlivé bránění – třeba některými redaktory Protimluvu – ostravské cti proti víceméně imaginárním zlům na ni útočícím. Nadruhou stranu si ten titul nejspíše zasloužili.)

K věci: Velké město je oproti mé rodnému městu-malo známo odcizením svých obyvatel. Ti jsou navíc zabořeni do vlastních světů a nevšímají si okolí, nepovídají si, mračí se atd atd. Určitě na tom je halda pravdy…

Ale: Když jsem v Praze pospíchal na vlak přikusuje přitom brokolici, zastavil mě pán ve svých letech (cha, a teď hádejte, kolik mu bylo), že jíst zdravě je důležité.
„A co to vůbec máš?“
„Brokolici.“
„Jo takhle že vypadá brokolice!“

Dnes jsem se proplétal ulicemi Ostravy a v běhu, zpoceného, udýchaného, mě zastavil pán, že by mě prý nestačil. Cha, uf – přecejen začal vyprávět, jak mu je 60, celý život makal u pece a vůbec kdesi (těm názvům jsem nerozumněl, snad nějaká staroostravská hantýrka, dnes nejspíše cosi jako: „Extraction assistent“) a že prý přitom pouze marodil snad 54 dní.

„A taky jsem teď v prdeli. Klouby. Cukrovku – tu mam z chlastu. Zuby v prdeli.“ – úsměv – „Seru krev.“ – bez názorné ukázky – „A vůbec… Už bych ti nestačil.“

Přidal pár rad. Samé krásné klišé, kteří prostí lidé, kteří se prodolovali a prochlastali životem, předávají lidem na ulicích či v poslouchárnách vysokých škol – když máš chuť žer, když máš žízeň chlastej. „Teď jak všichni hubnou… To je hrůza.“

„No, to já běhám, abych se do 60 nerozpadl,“ krčím rameny.

Velké město má i své krásy. Na maloměstě by ti todle sotva kdo řekl, protože hned večer by se to už probíralo Pod věží. — Směj se a pij a běhej a čti a etc a svět je super!

I když uznávám, že i bez této informace bych asi dnešek nějak upádloval…

16. ledna, 2011 • Sdílet • To se mi líbí!