Vojtěch Mečíř je rád, že slyší tak kladné ohlasy...

Fucking deep

!

Zas je to tady. Zkouknul jsem Barfly a jsem opět v tom. Stejně jako ve Francii. Tehdy jsem tam ležel s dvoudenní kocovinou šmrncnutou nádechem prasečí chřipky na kempingovém stole, ostatní leželi kdesi na pláži. Jen jsem tam válel, kolem projížděli policajti, a já tam četl Bukowskiho tak dlouho, dokud jsem nezačal potřebovat na záchod, abych měl nějaký úderný úvod k dalšímu zápisu do deníku. Papír, rozmlácená propiska – jako za starých časů, kdy nová média nepožírala většinu nadějí… Teď nemyslím ty metafyzické, ale životní. Osobnosti. Od profi zevláků po sportovce.

Ty metafyzické naopak dává. Ale tam to končí. Kruci! Jen…

Jen jsem chtěl říct, že potřebuji alter ego. Někoho, kdo bude moci publikovat můj deník – a to né že bych se za něj styděl. Jen prostě… Je to jak z jiného světa! Jsou to dva jiné světy! Je to vlastně daleko víc světů a vždy se jede podle toho, jak ti právě je. Neexistuje osobnost, jen aktuální role.

Deník, který nikdo nikdy nebude číst všechny odkryl. Nedávno jsem ho luštil a kousek jednoho zápisku poslal mému pět let starému, inteligentnímu ICQ robotu v údajně dívčím převleku. Nelíbilo se mu/jí to. Nadával(a) na to, že chce zpět mě… Mě bez hoven. A já ten kousek zbožňuju – vrátil mě tu zvláštní atmosféru, která tam na tom stole byla. Dva dny na to píši romantickou idylku na obří písečné duně. A obě jsou o mně a ani jedna není o mně. Jsou o mně tam a tehdy!

Psát o něčem jiném, než o sobě samotném nebo lidech, se kterými ses seznámil, je nuda a zhovadilost. Buď jsi nudný opisovač událostí nebo mystifikátor, který nemá NIKDY pravdu. Jenže je příjemnější pobíhat nahat po náměstí, než zažít tu absolutní myšlenkovou nahotu, která nemůže být nikdy správně pochopena.

Jak z toho ven?

Právě jsem dokoukal film Barfly, který jsem si zapnul totálně unavenej po pár kilometrech na kole. Do Staré paky by se měl jet každý podívat: Dva kilometry dlouhá díra a při cestě tři čtyři Potraviny. Klasické, malé, kde na tebe zezapokladny kouká omluvně místní drbna, že inzerované smaženky už nejsou. Nebýt ten alternativní chlebíček tak dobrý, pošlu na ni COOP.

21. září, 2009 • Sdílet • Je to hnus, velbnosti.