Vojtěch Mečíř

Jaký já jsem to bloger?

!

Možná že se cítím o trochu více socializován. Ale na facebook jsem se nedávno registroval z čistě zvratkavých úmyslů, které mě – jen tak mimochodem – relativně vyšli. Jinak jsem nechápal k čemu je to dobré. Jooo, líbko; to mě alespoň přivedlo k zamyšlení nad sebou samým: nedávno jsem dostal potupnou dvojku, která mě trochu nutí k vytvoření nového mfáčka – potřebuji novou vyzážistku. A to něco stojí.

Ale! Facebook přecejen překvapil. Včera mi nabídl přátelství Radim Hasalík. Ano – ten Radim Hasalík! Trochu jsem se začervenal, otevřel šampaňské, a přátelství přijal. A skz tyto nové styky jsem se dostal k česko-americkému setkání bloggerů dříve, než-li jsem tak mohl dostát přes Webtrh, Lupu či Weblogy. Neváhal jsem a po dvou hodinách, kdy jsem hledal tlačítko „přihlásit“, jsem se – s vidinou té nejdivnější chlastačky v mém životě – přihlásil.

Jenže znáte to. Nadšení opadává a já začal přemýšlet, zda já tam vůbec patřím? Tedy, od začátku jsem věděl, že nepatřím. Proto jsem raději přeformuloval otázku na: jaký já jsem to bloger? Tedy když jsem si vědom mé metafyzické nezapadlosti, zda-li tam zapadám alespoň oficiálně.

Můj děda, díky kterému jsem tady (teď myslím nejen svět, ale spíš tu odvrácenou stranu internetu), nedávno prohlásil, že jak tak čte ten můj blog, příjde mu, že nedělám nic jiného, než že chlastám. V minulém článku jsem tak trochu přiznal, že si to připouštím i sám; jenže jak tak koukám na zdejší obsah, děsím se jaký jsem alkoholik! Není tomu však úplně tak – v reálném životě ještě stíhám brát drogy a páchat trestnou činnost nejrůznějšího rozsahu, jenže o tom tu psát nemůžu.

Ale o tom jsem mluvit nechtěl… Ha! Vrtá vám hlavou, zda-li je to vtip nebo ne? Hmm…

Tak ještě jednou: ale o tom jsem mluvit nechtěl. Jde spíše o to, proč nepíši jiné články; takové ty chytré kecy, které se tu dříve mixovali ze zážitky ze světa reálného. Že nemám myšlenky? Přesvědčení? Aléé! Mohl bych tu napsat můj názor na cokoli: od televizi, přes prostituci, životní prostředí, až po politiku a různé radary. Přesto se tu zmůžu maximálně na předpověď počasí, kde jen tlumočím názory „místních“.

Jak to tedy je? Propadám skepsi. Nevěřím nikomu a ničemu a už vůbec né sobě – tedy takové to sokratovské „vím, že nic nevím“… Proto raději držim hubu. A ne že bych se bál mýlky. Bojím se toho, že by mě tu někdo opravil tak tiše, že by můj názor, ač špatný, byl někým akceptován. A nebo prostě toho, že na to jasnou odpověď nemůže nalézt nikdo, jelikož nemá dostatek informací.

Asi už dokonce svého filosofického života budu čerpat z památné rozpravy s Béďou; ano, té slavné co se protáhla do šesti do rána. Jasně že tam padlo i téma 11. září. Béďa vytahoval furt tu spadlou třetí budovu, o které jsem ani netušil. A furt, že si myslí, že v tom má prsty vláda. Řízená demolice a tak. „Hele já prostě těmhle mediálním mrdkám nevěřim,“ řekl jsem přesto. On se zamyslel, upil piva, asi by potáhl cigarety – to kdyby kouřil, možná by si i píchl heroin – to kdyby ho bral, a (Cítíte tu atmosféru Nonstopu? Intelektuálního cetra Jilemnice?) řekl: „No jo, ale odkud ty víš, že to tak nebyl? Hm? Z médií!“ Nebo tak něco. A byli jsme na tom stejně. (Tak jsme to opět zakončili tou skepsí, že stejně bude za chvíli deifnitivní konec tohoto mediálního světa.)

A nebo je libo špetka politiky? Kdybych nebyl unavený po té… ehm… prďme na výmluvy… Kdybych prostě nebyl liný, tak teď volím ODS. Nejenže jsem s tím byl tak nějak vychován, ale (možná tedy proto) příjde mi to logické a ta pravá strana spektra se mi zamlouvá víc. Nějaké poplatky u doktora? Zeptejte se mě! Za téměř každé nahození ramena platím devět pětek. Nebo se také zeptejte Evči

Ale zklouzl jsem k těm oblíbeným tématům. Tou pravou stranou jsem myslel spíše ten liberalismus a takové to rčení, že každý sám svého štěstí strůjce. Do toho příjde učebnice ekonomie od pana Holmana, který by nejradši zrušil veškeré zásahy státu do ekonomiky. A dokazuje to krásnými grafy. Prostě ta neviditelná ruka trhu vše ošéfuje tak, aby se všichni měli co nejlépe.

A teď ten zlom, jo. Za pultikem stojí zoufalá Verča z rádia Wave, která se modlí, aby ČSSD vyhrála volby, pač ODS je buďto zruší nebo zpolitizuje. Že kdyby Wave mělo smysl, tak by ho ta ruka trhu udržela? Holman doporučuje, aby kdo se nedokáže na trhu udržet, musí změnit nabídku. Tak jo – Wave začne místo toho popu ze západu pouštět to, co pouští zbytek českých rádií, třeba se prosadí i mezi svalnatými diskofili v posilovnách, a…? A přestane to mít celé smysl.

A nebo spolužák Štěpán, který si jako jeden z mála hrdě klepe na placku s Che Guevarou ne proto, že to je ten týpek, co bojoval za svobodu, ale proto, že je to kámoš – levičák. Jeho argument však byl tak složitý, že si ho nepamatuji. Ale zněl poměrně smysluplně.

A co z toho? Můžeme se tu točit furt dokola – jeden si myslí to, a jeden to. A oba si to myslí jen proto, že si to myslí také někdo jiný. A tak naše nevyzrálé názory – ať pro levici či pro pravici – jsou jen ventilovanými ptákovinami o ničem. A možná je tedy tím nepodmětnějším názorem ten nejvtipnější komentář, co jsem kdy četl: „Ve škole mám nadštěstí velmi dobý prospěch a plánuji brzy vstoupit do politiky. Proto můžu některé ze zmíněných věcí realizovat.“

A teď: jak z toho ven? Co?

19. listopadu, 2008 • Sdílet • Zbláznil ses?!