Kde to jsme?!

Už jsem toho zažil takhle docela dost. Asi čtyřikrát mi vypadl mobil z kapsy v pražském MHD. Jen jednou se mi nevrátil. Samozřejmě s ironií. Totiž, vystoupil jsem z autobusu na Andělu a hned po pár krocích jsem si toho všiml. Běžel jsem na Knížecí, našel už zaparkovaný aubotus, ale mobil (stará Nokii 6210) už byla pryč. Zato když mé mobily cestovali a já (či mí známí, kterým kdosi z mého čísla zavolal) jsem je honil po celé Praze, vrátili se mi, aniž by kdo chtěl korunu.

Člověk v tom získá praxi.

Jednou jsem jel do Mladé Boleslavi a zas jiný telefon mi vypadl těsně před cílovou stanicí. Začal jsem ho zoufale hledat, vyndávat věci z kapes a zoufat. Našel jsem ho na zemi. Vystoupil a až venku zjistil, že ty „věci z kapes“ jsem nechal na sedačce. „Věci z kapse“ = peněženka. A tak si peněženka udělala výlet do Jánských lázní, a cestou zpět jsem si ji v Bolce u řidiče zas vyzvedl.

S operátorama si člověk začne za chvíli tykat.

Pokud zapomenete něco ve vlaku, musíte co nejrychleji najít někoho od drah, kdo zavolá průvočímu z toho vlaku. Ten tu věc najde a nechá ji… třeba tenkrát v Havířově v dopravní kanceláři. Tak jsem zachránil bundu, kterou jsem nechal ve vlaku, když jsem jel do Ostravy.

Znám jediného trotla u drah (protestně mi roztrhl studetnský průkaz, protože už dva měsíce neplatil), jinak jsou tam bezvadný lidi.

Vlastně jedinkrát se mi zatím něco nevrátilo. Cestou na Sázavu jsem nechal ve vlaku z Jilemnice do Martinic futrál na kytaru s akordama. Pak po přestupu ve vlaku do Chlumce 3 litry vodky. Ty tři litry vodky jsem ani nehledal (koneckonců jsme měli sebou dalších 8, leč stejně to nestačilo a já byl bit); futrál se dlouho válel na stanici v Jilemnici až zmizel. Po měsíci se záhadně našel. (Někdo si ho vzal domů, když jsem se dlouho nehlásil, a když se přišlo na to, že jsem z Hrabačova etc, tak ho mi ho přes tátu anonymně vrátili. Jen bez těch akordů.)

A Ježíš, osud, (i)materiální přírodní síly, či Bůh, který rozběhl mechanismus (Právě TEĎ jsem se dozvěděl, jaký ten příběh bude mít pointu. Autentičnost napětí je v tahu. Přesto se pokusím.) tohoto světa, aby byl nejlepší se všech možných světů, na mě však pomalu šil bič.

Jel jsem včera do Prahy a četl si na státnice (překvapivě o Leibnizovi a Descartesovi) tak zapáleně, že při přestupu v Chlumci jsem ani téměř nezaklapl notebook, abych v čtení kontinuálné pokračoval. A v Praze jsem zjistil, že nemám batoh (obří batoh; jídlo, trika, ponožky, slipy, klíče)…

Klasika: Z informací jsem volal průvodčí toho vlaku do Chlumce. Už měla po šichtě, ale že nic nenašla, ať zkusím zavolat průvodčí, že končila v Kolíně, a ta druhá pokračovala do Rumburku. A ta že nic. Další možnost byla, že jsem batoh nějak zapomněl v Chlumci na nádraží. Prý ne. S paní na informacích jsem ztrávil půl hodinku telefonování. „Jo, to se stává často. Hlavně při úplňku. Minulý týden byl úplněk, a hledala jsem šest zavazadel…“

Nic. Odešel jsem do školy. Abyste pochopili, co se dělo: ten vlak z Chlumce končil v Kolíně a souprava pokračovala s novou průvočí dál. Večer jsem se snažil dovolat do Kolína, ale spojovatelka to nezvedala. Pak ráno to zvedla, ale spojila mě do nákladního nádraží.

Tak znovu. „Čekejte, všechny spojovatelky hovoří – píp – píp – čekejte (– píp – píp – čekejte)x8…“

„Jste špatně, v dopravní kanceláři nic nemáme, já vám dám číslo na… no, prostě zkuste to tam.“
„Tydle věci dáváme na mezinárodní pokladnu. Zavolejte za 10 minut, zkočím se tam podívat…“
(Za 25 minut, pač jsem rozepsal článek a zapomněl, co se vlastně děje:)
„Jo, tak tam je… Zavolejte jim.“
„Modrej Doldi? Jo, ten tu máte. Budem tu na vás čekat…“

Kde to jsme?!
Češi!

1. prosince, 2010 • Sdílet • To se mi nelíbí!

Jimmy Hayek

LOL, proto než vystupuju si důkladně prohlídnu místo kde jsem seděl a pokud možno toho v busu nebo ve vlaku vytahuju z kapes co nejméně :-)

1. prosince, 2010 - 15:11

Jakože Vůdce

Ty vole jak můžeš tolikrát něco někde zapomenout? :-D :-D

1. prosince, 2010 - 18:03

Béďa

Jé, to sem rád, že nejsem sám, kdo soustavně něco ztrácí

1. prosince, 2010 - 18:50

meca

A hlavně že jsem teď čekal hodinu a půl před dveřma pokoje, pač sem si ty vysvobozené klíče nechal na pokoji :D

1. prosince, 2010 - 20:26