3. července, 2008 | #
V ruce štětka; natíral jsem balkón. V tom mi zazvonil můj mobil. Nový, krásný. 5110. „Ahoj, už jsi někde na cestě?“ „Natírám balkón. Proč? A kam vlastně?“ A že prý již půl hodiny mam být ve Špindlu v rachotě. Tak jsem tam dojel, nic neprošvihl a celý den si četl, opaloval se, koupal v přehradě a vůbec prováděl všechny ty věci, za které dnes lidem platí.
Ale hlavně jsem si četl. Knížku od Jana Buchara: Co se kdy u nás šustlo. Po shlédnutí Poudaček zpod Kokrháče jsem se zamiloval do krkonošského nářečí. A vůbec do tej zdejší (již snad vymřelé) mentality. A tak čtu Buchara. Ale co jsem se nedočetl!
Mohl se psát začátek minulého století – a my tu už v podkrkonoší rychlovali veby! To čumíte"
Ne, vím. Není to vtipné. Já si jen představoval ty týpky, co obvolávají penziony a hotely, že mají ošklivé weby a oni jim udělají tak krásné! A jednou se dovolají k někomu, kdo na tuto krásnou místní řeč ještě hraje a… A vůbec – co myslíte, že by si takový čloujek myslel, že mu „webdesigner“ nabízí?
Článek prozatím nebyl komentován. Utneš to? Zakomentuješ si? To je dobře. Dik. Chceš v komentářích nadávat? Že ne? Článek se ti líbí! Linkuj ho.
Buťte první na světě a vložte komentář k tomuta článku. Zatím tak nikdo neučinil.
Co říci na samý závěr? Nejspíše, kraďme - jsme to přece my, Češi! Bylo mi potěšením, meca.
stany, spacáky, batohy - trička - boty - boty, trička - oleje - povlečení, záclony