Vojtěch Mečíř miluje smyslno! Navíc..

Kterak jsem si zatlachtal

!

Ujel mi vlak. Smutný příběh plný potu a žen s kočárky. Alespoň jsem díky této katastrofě stihl volit do kolejní rady: zvolil jsem jednu krásnou slečnu a týpka, co tu chce vybudovat hospodu. Kéž by to splnil. Zpět k vlaku. Myslím, že by tam v tom kupé, s lahváčem na stolku, byla ta pravá intelektuální nálada na rozebrání včerejší události. Ale ujel mi vlak.

Takže. Máme tu na internetu krásné fórum, které nejspíše Evča poslala do kytek tím, že ho trochu zpopularizovala. Napsala o něm a když tak o tom přemýšlím, asi jsem se k němu dostal i já skrze tento odkaz. Sledoval tamní uživatele a byl nadšen uvolněnou atmosférou, která mi připomínala mladá léta na JNW, za které mě halogan, tehdy snad myslím tamní správce, málem zabil. Andy, Pepino, já: úderná trojka, která zažila na úrok běžných uživatelů děsnou srandu. (Drazí čtenáři, kdybyste tak věděli všechno – co, Pepino?)

A tlacht… ehm… a to fórum mi přišlo přesně takové. Vysněné. A včera jsem se rozhodl, že sem registruji no a prý že se musím představit. Nesnášim představování. Zvolil jsem klasiku: představil jsem se tak absurdně blbě, až mi to teď připadá o to víc k smíchu. Nelituji toho. A tak mě Keilew (tamní master) vlákno zamknul, že – ve své podstatě – jsem magor a nemám tam co dělat.

Přesně jsem si představoval to fórum! Tak to mělo být! Protože není jako ostatní, je absurdní a todle tomu dodávalo grády: vyhozen během 5 minut. Trochu mě mrzelo, že se tam nemohu vyjádřit, jak mě to celé zvedlo náladu a jak jim tam přeji vše nej. Do toho přišla opět Evča a v rámci svého prokletí vůči oné diskusi napsala, ať mě nevyhazují. Osudová chyba.

Nejprve jsem nevěděl co říci; pak jsem se normálně představil. A šťouchl si do Keilewa a jeho studiu na ČVUT; ten mě poté nazval pseudohumanistou a odvrhl mě. A to zas já ne! Nenechal jsem se. Hádal se s ním a většinu té tříhodinové diskuse chodil po tak tenkém ledu, že bylo jen otázkou času, kdy se propadnu. Propadl jsem se: spletl jsem si nacismus a nacionalismus.

Škoda, že Keilew hned poté, co se Rada starších, která má přijmání nových členů, usnesla na mém nepřijetí, vlákno našeho dialogu smazal. Bylo tam krásně vidět, jak na jednu otázku je více odpovědí a už proto ani jedna nemůže být prostě správná. Trochu se tím prohloubila má skepse a přesvědčení o sokratovském vím, že nic nevím; to však jen pohání moji touhu po takovýchto rozpravách s lidmi s argumenty. Tím tedy zas neřikám, že by Keilew kdoví jak argumentoval.

Škoda, že to vymazal. Chtěl jsem to prostudovat: bylo tam mnohé zajímavé. A hlavně mě sakra zajímalo, kde přišel ten bod, kdy jsem zamixoval nacismus a nacionalismus. To nemohlo být jen tak.

Ale – možná vám vrtá hlavou otázka, proč to sem píši. Přijde vám to nesmyslné? Inu, to víte: když už se o tento případ začal zajímat Voglis, byl by v tom čert, abych to také neshrnul. Za pár let na to třeba budum vzpomínat ještě s šírším úsměvem, než nyní.

9. prosince, 2008 • Sdílet • Je to hnus, velbnosti.