Na cestě (12/12)

Nechytáš se? Čekuj předchozí díl.

_

O čem přemýšlíte?

Myslíte, že je to důležité?

Myslíte, že žijete?!

Nemám vám to za zlé. Je to tak nastavené, a tak všichni mlčí – krom těch dvou. A ostatní usínají a řeší si sami své. Sami své. Nuda.

Dal bych si cigáro. To dvacátý.

_ _ _

Euforie, euforie, euforie! Všichni mě štvali. Smál jsem se tam do sešitu, smál jsem se sám – ostatní jen „blbě čuměli“. Chtěl jsem lítat, hořet, a místo toho jsem tam seděl v tramvaji plné spících lidí. Vadili mě, ale neomezovali. Prostě jsem si jel to své. Vystoupil a pozpěvujíce si těch pár songů, co jsem si zpíval celou cestu, jsem si šel ustlat do Jablonce k přehradě.

Teď, po šesti dnech cesty, v městě, které znám jako mé už odumírající nohy, jsem se poprvé ztratil. Dosavaď jsem byl ztracený furt a nikdy. Prostě jsem chtěl domů. Jenže teď byla tma, a já chtěl spát u přehrady. A ztratil jsem se tak, že jsem se objevil až dvě tramvajové stanice zpět před Jabloncem. Doteď to nechápu. Ale co – přehradu jsem pak někdy našel; neměl jsem hodinky, mobil, tak nevím kdy. Žít bez času, bez té svazující periodizace, bylo tak krásné. Žít bylo krásné.

Dostat se domů už byla procházka. V jednu odpoledne jsem si odemkl dveře od baráku, pozdravil rodiče. Povyprávěl. Zapnul počítač a kouknul jsem se z okna. SAKRA! Tři týdny pryč… A teď tu mám sedět?! Napsal jsem Radimovi, a napsal jsem Béďovi, a v půl třetí s nimi odjížděl na poslední den Trutnovského festivalu.

Topoi: „A to už je jiný příběh…“

Domov je krásná věc. Jak jsem řekl, je kotvou… Ale nerad bych někdy připustil, aby mě někdy někam táhla. Natož dolů.

Nakonec se až tak velké finále nekoná – nic nekončí. Vše jen plyne a pokračuje. Dál a dál. Na tento týden budu vždy rád vzpomínat a tak doufám, že vás to bavilo číst alespoň trochu jako mě psát a hlavně – zažít.

7. ledna, 2010 • Sdílet • Chce se mi spát.

Fondil

Ten stav, kdy jsou všichni "okolo" mrtví a jen ty máš ještě na nějakou akci znám. Vždycky to ve mě vyvolá takovej divnej pocit...

7. ledna, 2010 - 22:11

Veronika

Ahoj, moc pěkné zážitky z cestování, hltala jsem Tvůj příběh a přečetla ho cca za půl hodinky. Supr, jen tak dál, cestuj, poznávej a hlavně zažívej...Souhlasím s tebou, vrátit se po nějaké době zpět, do těch stejných kolejí to není ono (teda alespoň ve mě to pokaždé vyvolalo divné pocity..pořád ten stereotyp)....jen tak dál, na stopu vždy nej zážitky...počkám si a doufám, že tady budu mít zase co číst...:)

22. října, 2010 - 13:40