Vojtěch Mečíř hledá marně smysl bytí...

Plná taška hulení – taby

!

Bylo asi odpoledne. Už nevím. Vyrážel jsem na pouť, jejíž součástí byl i bandzone fest. O tom tu již slovo padlo. A proč mé kroky i na bandzone fest vedli? CHlaPiKsXiCHteM­WlKa je prostě bůh, kterého si na živo člověk nemůže nechat ujít. A Plná taška hulení byla mrda. Jen co je pravda.

Jo ale tehdy bylo odpoledne. V rukou jsem svíral mojí kytaru. A přemýšlel, co si tak zas brnknout. No a Plná taška hulení? Jasná volba. Jak profík sem si zapnul klávesy, co tu také mám. A hrál. Hledal. Zkoumal. Nakonec jsem to našel.

Někde mi tu ležela kdysi knížka o hraní. Našel jsem v ní, co jsem to vůbec hrál a zjistil, kde se to hraje na kytaru. Nepasovalo to. Tak sem testoval dál. A… nějjak to našel! Táákže! Můj první „muzikantský výtvor“:

g: ----6---6---13–13–14–14---6---6---6---13–13–14–14

No. A tak stále dokola. Rytmus odposloucháte… A nebo to je špatně? Nemyslím si, že bych měl nějaký sluch.

30. června, 2008 • Sdílet • Zbláznil ses?!