Vojtěch Mečíř tadidááá..

Zoufalství

!

Dlouhá cesta plná sraček až k místu,
kde si vařím špagety v rychlovarné konvici.

_

Mé zmatení ohledně poezie došlo až tak daleko, že sem se o víkendu zhádal s (šéf a)redaktorem jednoho literárního časopisu. Ať tak či onak, poezie je super s možností podobného minimalismu – že napíšu dvě věty, jednou to odřádkuju, a už je to báseň a já snad básník. Napsat o řádek navíc, trochu to proškrtat, píši haiku a cesta do čítanek je už pouze otázkou análního horolezectví.

Abych se tedy nezpronevěřil mým punkových kořenům, jen v té nejnižší próze, psané bez jakékoli snahy obohatit váš požitek ze čtení, bez jakékoli intelektuálštiny, tedy pouze pro informaci: jde to, jen se pak zbytky špaget špatně dostávají z kon­vice ven.

Ono, to básnění možná má něco do sebe. Možná o mě ještě uslyšíte…

Peníze/čítanka? Peníze/čítanka? Peníze? Čítanka? Peníze?! Čítenka?! ?!?!?!

14. prosince, 2010 • Sdílet • Zbláznil ses?!